O r.p. se mluví v souvislosti s plnovýznamovými slovy a jejich kombinacemi. Jejich r.p. je založen na jejich lexikálním významu. Vyšší r.p. mají výrazy sémanticky určitější, obsahující více sémů, např. pes hyenovitý × šelma, resp. výrazy charakterizující rysy vnější namísto rysů vnitřních, např. Vzpomínáš na toho dlouhého vyzáblého studenta? × Vzpomínáš na toho čestného hodného studenta? Na r.p. určitého výrazu ale má vliv nejen lexikální význam, ale i jeho postavení ve větě, jež ho spoluurčuje jako téma n. réma (viz ↗aktuální členění větné, např. Na toho dlouhého vyzáblého studenta nevzpomínáš? × Vzpomínáš na toho dlouhého vyzáblého studenta?), spojení s ↗determinátory ten, tento apod. K prostředkům zvyšujícím referenční potenciál viz ↗determinace. Svou roli hraje i stupeň aktivovanosti informací společných účastníkům dané jazykové interakce.